Milí návštěvníci,

vím, že vás není mnoho, ale až nyní jsem si uvědomil, že 1 > 0. Rozhodl jsem se podělit se s vámi o pár vět k zamyšlení, k meditaci, k oddechu.
    Posuďte, zda-li se to povedlo v diskuzi.



20.6.2010

    Znáte to vyprávění starších generací o životě, jeho hodnotách, smyslu a jeho zacházení s ním? Vy to můžete ignorovat, přijmout, souhlasit nebo nesouhlasit. Jedno ignorovat ale nemůžete. I vy jednou budete chtít mladší generaci vše vysvětlit, objasnit prostě podat a ukázat dřív, než by na to mohli přijít oni sami. Co je důležité? Vy sami na to musíte přijít a jestliže to někomu může trvat pár let, pak jinému nebudou stačit tři životy.
    Já na to přišel dnes a přiznám se, děkuji za to mému kamarádovi Michalovi. Díky Michael.
     Posledním soudem je v mnoha literaturách označována situace, kdy se duše osvobozuje od materiálna a přechází do astrální úrovně. Nebudu to komentovat, ostatně názor si udělejte vlastní. Nicméně, smrtí, vzato obecně, se označuje stav, kdy živá bytost ztrácí tělesnou energii a orgány selhávají. Opotřebením, mechanickým poškozením, chemickým vlivům jak okolních tak vnitřních.
    Spousta věřících lidí se modlí ke svému bohu a chce být spasena a vzata do "ráje". Najdou se i takoví, kteří v bohu nevěří, přesto si přejí něco "podobného". Žijí podle nějakých morálních principů, dbají o svou tělesnou i psychickou kondici. Proč? Zeptejte se jich.
    Mým posledním soudem je setkání vlastního svědomí (chcete-li podvědomí či nevědomí) se svědomím globálním. Já se přikláním k teorii takové, že svědomí je jen jedno, které dohromady vytvářejí jednotlivá svědomí všech živých organismů. Já, svědomí, jakožto souhrn širšího spektra mentální sféry, budu nazývat duší.
    Přemýšlel jsem, jak bych chtěl prožít poslední chvíle umírání. Odpověď je v míru. Víte co je to mír? To není jen když dvě fronty přestanou navzájem na sebe mířit puškami s otázkou v očích, je to doopravdy? Mír je mnohem víc a jen ten kdo ho prožil, ví, čím vším může mír býti.
    Pro mě je mír velký pocit. Odpovědnost, smíření, odpuštění a láska k sobě samému. A takovou já bych chtěl prožít smrt..


    Co je láska ptáte se? Jak se můžete ptát? Cožpak jste v životě nemilovali? Nevíte to jistě? Cožpak nemilujete sami sebe? Měli byste. Ještě pět kilo dolů a začnu se milovat? Dodělám vysokou školu a pak si se budu konečně vážit? Spoustu peněz a pak už budu šťastný?
    Zdá se to jen mě, nebo všechny tyhle věci chceme, abychom se dostali k tomu co doopravdy chceme? Cítit mír. Cítit lásku a smíření a odpuštění k sobě samému. Láska je mír a mír je láskou.

    Nenávidět je velice těžké. Nenávist je označována jako opak lásky. Ale nenávist je pouze obrana proti lásce. Nenávidět někoho pro něco, je těžká věc. Musíte vědět proč ho nenávidíte, co udělal a proč vám to vadí. Znamená to, že byste to vy nikdy neudělali. Nenávidět, znamená, být vždy lepší, neudělat stejnou chybu, musíte chybu odsoudit jasně a čitelně, takže musíte vystupovat s danou osobou mnohem sebejistěji než s jinými. Máte pocit, že kdybyste daného měli i nadále rádi, že jeho chybu tolerujete. Takže pokud netolerujete chyby u sebe, nemůžete je tolerovat ani u druhých.

    S věkem začnete zjišťovat, že je to kolikrát neskutečně těžká práce a to proto, že i jen vy jste lidi a děláte chyby a někdy nevíte co udělat. Zjistíte, že nejste takoví jací byste chtěli být. Musíte si odpustit, nejprve sami sobě, protože podle sebe soudím tebe. Pokud budete někoho za něco soudit, uvědomte si, že to jen někdo něco nějak udělal. Určitě jste v životě hodněkrát udělali něco nějak a ublížili jste někomu? Nevíte. Proč? Protože to vědět nemůžete. Pamatujeme si jen vlastní ublížení, o tom, jak se cítí ostatní nevíme ani za mák. Nemyslete si, že jste někdo lepší než pán A nebo slečna B. Protože tohle si myslí úplně všichni. Jakmile si to uvědomíte, osvobodí vás to. Osvobodí vás to od naučeného zlozvyku globálního vědomí (viz výše) a to soudit. Protože soud vymyslel člověk, ne příroda. Příroda nepotřebuje soudit a ukazovat prstem, příroda žije v harmonii a lásce. Nikdo nesoudí lva, že zabíjí gazely. Ony se narodí proto, aby byly sežrány. Nikdo nesoudí supa, že žere mršiny. Někdo tu musí uklidit. Příroda je mocná a vše bylo uzpůsobeno tak, že nikdo není lepší než ten druhý. Také proto celý potravní řetězec začíná u buňky. Živé buňky. Kdyby tu nebyla, nejsme tu ani my..

    Milujte proto celý život, přírodu a sebe jako jeho malou, ale za to nutnou a potřebnou součást. A jestli potřebujete peníze, titul, krásná prsa či supr káru k pocitu štěstí, přeju vám, aby jste toho dosáhli co nejdříve a neplýtvali tolik drahocené minuty z našich velice krátkých životů čekáním, na pocit. Milujte sami sebe a pak běžte plnit své sny.

    A prozradím vám něco, pocit štěstí je zadarmo :)

    Carpe diem